Jaké reformě EU chce Británie napomoci?
V posledních letech dosáhly po celé Evropě značných volebních zisků antievropské strany, ať už šlo o lokální, celostátní nebo evropské volby. Musíme na tento fakt odpovědět tím, že Evropskou unii proměníme směrem k větší demokratičnosti a lépe ji vybavíme k tomu, aby pomáhala vytvářet růst a pracovní místa, jak to očekávají občané.
Philip Hammond
Od té doby, co do EU vstoupila Velká Británie, se Unie změnila k nepoznání. Po pádu železné opony do Evropské unie přibylo dalších 16 členů; byla vytvořena měnová unie a pravidla EU nyní regulují náš život v obrovském množství sfér – od životního prostředí až po sociální politiku. Není pochyb, že členství v EU Británii přineslo v některých oblastech jasné benefity. V jiných oblastech ovšem vedlo ke ztrátě národní suverenity a ke zvýšení byrokratické zátěže uvalené na podnikání, což mělo za následek propad podpory členství mezi britskými občany.
Čeho tedy chce britská vláda v tuto chvíli dosáhnout? Abychom obnovili důvěru Britů v EU, rádi bychom spolupracovali s našimi evropskými partnery na balíčku reforem, které zajistí, že se EU přizpůsobí 21. století. Tyto reformy nemají prospět jen Velké Británii, ale všem 28 členským státům.
Co se týče růstu a vytváření pracovních míst, musíme si přiznat nepříjemnou pravdu, že růst v EU je daleko nižší, než by bylo potřeba pro snížení nezaměstnanosti na přijatelnou úroveň, a nepříjemným konkurentem je Evropě v tomto ohledu nejen Asie, ale i Spojené státy. Pokud si chceme zachovat životní standard, na jaký jsme v Evropě zvyklí, musíme evropským firmám umožnit, aby byly ve světě více konkurenceschopné. Dosáhneme toho posílením jendnotného trhu, obzvláště ve službách, digitální sféře a energetice. Musíme být otevření světovému trhu a dokončit obchodní dohody s USA, Japonském a dalšími rozvinutými ekonomikami, a také s rychle rostoucími ekomomikami Asie a Jižní Ameriky. A musíme vytvořit regulatorní pravidla, která budou podnikání rozvíjet, ne ho brzdit.
Jde nám také o reformy, které umožní další integraci zemím, jež o to budou stát, a zároveň budou respektovány zájmy těch, které o to zájem nemají. To se nejvíce týká eurozóny, kde Británie rozhodně nechce bránit další integraci – naopak ji podporuje – ale potřebuje garance, že zájmy států mimo eurozónu budou ochráněny. Tento koncept dvourychlostní Evropy – s jasně definovaným vztahem mezi státy eurozóny a ostatními státy, s jednotným trhem a sdílenými institucemi – staví na existující architektuře Schengenu a bankovní unie a měl by být výhodný pro všechny. Zmíněný koncept akceptuje, že stále hlubší a hlubší integrace je pro některé státy atraktivní, pro jiné ovšem nikoliv.
Domníváme se také, že národní parlamenty by měly mít důležitější úlohu jak v přímém napojení občanů na rozhodnutí EU, tak v pečlivém dodržování principu subsidiarity – tedy pravidla, že rozhodnutí by se měla činit co nejblíže občanům, na které mají vliv. EU až příliš často rozhoduje ve věcech, které mají být rozhodovány na národní, regionální nebo lokální úrovni. Roli národních parlamentů chceme posílit například tím, že umožníme skupinám parlamentů blokovat různé regulace. EU musí respektovat úrovně rozhodování, které jsou nejblíže občanům a které se také občanům nejvíce zodpovídají. Souhlasíme s nizozemskou vládou: „Evropa kde je to nezbytné, stát kde je to možné.“
Uznáváme, že volný pohyb osob za prací je jednou ze čtyř klíčových svobod v rámci EU a nechceme tuto svobodu nijak omezovat. Chceme ovšem ochránit britský sociální systém před zneužíváním a omezit stimuly, které vedou vysoce kvalifikované zaměstnance k tomu, aby přesídlili do Británie a vykonávali tam málo kvalifikovanou práci. Podrývá to ekonomický růst v jejich zemích původu a víru ve férovost volného pohybu osob v cílových zemích. Také musíme rozvíjet kvalitu dalších svobod, obzvláště svobodu pohybu služeb a kapitálu, aby i tyto oblasti přispívaly ke sbližování životní úrovně v rámci Evropy.
K navrhovaným reformám EU přistupujeme s vůlí naslouchat našim partnerům a nadějí, že se dohodneme na reformách, které pomohou členským státům uspět v jednadvacátém století.
Až dojednáme balíček zmíněných reforem, zeptáme se britských občanů na jejich názor v jasně definovaném „in/out“ referendu, které se bude konat do konce roku 2017 a pokud možno i dříve.
V sázce je hodně: Velká Británie je velkou a otevřenou ekonomikou s dlouhou historií a výraznou rolí na světovém jevišti. To vše může podstatně napomoci úspěchu Evropy. Pokud budeme schopni vyřešit problémy, které trápí britské občany a dosáhnout hlasování „ANO“ ve prospěch setrvání v EU, vyřešíme tím otázku, jaké místo má Británie zaujímat v Evropě. Spojené království pak rádo bude součástí kompetitivnější, lépe prosperující, otevřenější a sebevědomější Evropské unie.
Takový výsledek je nepochybně v zájmu Evropanů na obou březích Lamanšského průlivu.
Philip Hammond
autor je britským ministrem zahraničních věcí (článek vyšel 15. 6. v HN)